1x06

Na písečku u jezera jsme si s Gizmou udělaly prostor. Tenhle lektvar byl na vytvoření jednoduchý, do večera ho mít budeme. Šlo spíš o tu problematiku s přísadami. Gizma vytvořila kotlík z morphixu, nabrala do něj vodu a nechala ho vznášet se kousek na ohýnkem, který se nám podařilo rozdělat. Potom jsme tam opatrně přidávaly přísady. Lektvary mi šly, jak Gizma tvrdila, očekávatelně. Takže mě po chvilce nechala dělat samotnou. Ne že by se ulívala... i když to možná trošičku taky. Fakt jí to míchání moc nešlo, i když chápu, pokud vám asi není jasné, co je tak těžkého na míchání. Gizma byla z něčeho ztrápená. Jenomže toho jsem si já, zabraná do práce, nevšimla. Opatrně jsem přidala další přísadu. Gizma mezitím vytvořila malý drahokámek z morphixu a opět s ním něco prevedla. Potom vstala a zahodila ho co nejdál. Takhle kolem sebe za tu dobu rozházela snad dvacet veciček. Opatrně jsem kotlík sundala z ohně Gizma ho zadusila mophixem. Schladlý lektvar jsme si rozlily do laviček. "Teoreticky bysme tam mohly jít rovnou." řekla jsem. "Možná by to nebylo na škodu, než-" načala Gizma. "Než co?"

"Nic. Přeřekla sem se."

"Za jak dlouho to funguje a na jak dlouho to funguje?"

"Víš, že sem si to nepřečetla?"

"Ach jo. Prostě my dvě."

"Je tam toho víc. Tak to otestujem."

Gizma vzala zbytek z kotlíku, pořádně si ho lokla a najednou zmizela. "Hej, si tu?" vykřikla jsem. "Jo tady."

"Tak jdem rovnou, kašly na učebnici. Máme náhradní dávku."

Vzala jsem kotlík a vypila z něj zbytek. "Už mě nevidíš?" zeptala jsem se Gizmy. "Ne. Nevidíme se navzájem. Ehm... Ryster, víš, ono je odtud k Mračné věži pěkně daleko."

"Sakra."

"Sakra."

Rozesmály jsme se. "Tak asi abysme šly, co?" řekla jsem. "Mohla bych letět, ale co ty?"

"Já bych mohla běžet. Irbisové běhají dobře."

"No sláva. Přece jen něco dobrýho. Přeměna!"

Vyskočila jsem a přeměnila se v kočku. "No jo, ale teďka tě neslyším." řekla Gizma. "Mňaůůů!" vyloudila jsem příšerný zvuk. "Dobře, slyším. Ale tohle už taky radši nedělej. Znělo to jak umírající velbloud."

Gizma po cestě pořád mluvila, abych si podle ní mohla srovnávat krok. Bylo to praštěný. Po půl hodině se před námi vynořila Mračná věž. Odfrkla jsem si a s Gizmou jsme vyrazily přímo k ní. Doběhnout až ke vchodu bylo na další půl hodiny. Gizma otevřela a já vběhla za ní. Byly jsme tiché jako myšky. Anebo jako kočka a víla. Jenomže teprve teď nás čekalo to nejhorší - Mračná věž je hotové bludiště. Přeměnila jsem se zpátky na člověka. "Gizmo, tohle není dobrý. Budem to muset prohledávat dveře po dveřích. A kdoví, na co narazíme."

"Tak hlavně potichu. Budu značit morphixem chodby, kde sme už byly. Přeměn se zpátky na tu kočku."

Poslechla jsem. A nekonečné hledání začalo. Trvalo pět hodin, než jsme se unavené kolem všech tříd, jídelen, kabinetů, pokojů a ještě ke všemu i ředitelny dostaly ke správné místnosti. A několikrát jsme si musely trošku přihnout z lahviček s lektvarem. Už nám došel, když jsme to našly. A obě jsme pomalu začínaly být vidět. V místnosti jsem se přeměnila na člověka a Gizma taky. "Já padnu." zachrčela jsem. "Já taky." dostalo se mi dopovědi. "Tak jdem hledat. Stejně už máme průšvih jak mraky."

Gizma kývla. Začala jsem prohledávat stojany a police. Postupně jsme se propracovávaly dál a dál. Našly jsme dokonce i svoje knížky, ale obě je nechaly být. "Zajímalo by mě, jestli je a Alfee archiv čarodějek." řekla jsem. Gizma už skoro usínala. "Je." zahuhňala ospale. Propracovaly jsme se až nakonec. "Jako by víla Irwin ani neexistovala." houkla jsem a otočila se. Bylo to zvláštní. Přísahala bych, že ještě před sekundou tam knížka nebyla. Přešla k ní. Byla na stojanu. "Gizmo, mám ji."

"Hm. Už du." Gizma skoro spala. Ale to já taky. Otevřela jsem tu knížku. "Není v ní ani slovo. Jenom je tu jakýsi medailonek." vzala jsem věcičku do ruky. Ta začala pálit. "Gizmo!" vykřikla jsem. Kamarádka se otočila a viděla už jenom dopadnotu na zem malý modrý medailonek. "Ryster? RYSTER! tohle není sranda! No tak!"

Gizma došla k medailonku. "No tak, ty trotle, tohle není fór! Vylez!"

Sebrala medailonek a prohlédla si ho. Připadal jí naprosto neškodný. Rychle začala pobíhat mezi policemi a regály. "No tak! Klidně za tebe budu vařit! I ochutnávat koření! Ryster! Rysteeeer! Kde seš?"

Vytvořila si v ruce cetku z morphixu a očarovala ji tak, aby našla Ryster. Chvilku za ní pobíhala sem a tam. Potom se cetka začala dobývat do její kapsy. Gizma z ní vytáhla modrý medailon. Její hledač k němu přiletěl, zasvítil a potom od medailonu dostal ránu magickou energií. Gizma se lekla a pustila ho. Její cetka zmizela a medailon dopadl s třeskotem na zem. Nerozbil se. Znovu ho sebrala. Byla tak strašně ospalá. A zoufalá. Ryster by už dávno vyběhla ven. Nebo se alespoň ozvala. Gizma se rozbrečela a stiskla medailon v ruce. Nakonec sebou praštila na podlahu a usnula.