1x07

Gizma se probudila až ráno. V ruce pořád držela medailonek. Vzpomněla si, co se stalo a znovu se jí nahrnuly slzy do očí. Prohlédal si medailonek pořádně. Byly na něm tři značky. V jedné rozpoznala symbol Alfey. Druhý znak moc neznala, ale určitě už ho viděla. A třetí rozpoznala. Svítil. Byl to znak Mračné věže. Dva zbylé byly matné. Na chodbě byly slyšek kroky čarodějek. Zůstala sedět v místnosti a přemýšlela. Pak ji něco napadlo. Vzpomněla si, kde včera našly Rysteriinu knihu. Vzala ji a otevřela. Ryster zjevně teď někde spala. Její knížka končila tím, jak ji přenesl medailonek pryč a ještě nic dalšího zjevně neprovedla.

Unesena medailonem se znaky tří škol.

Tím text zatím končil. Knížku vrátila do police a nechala ji tam. Věděla, že by mohla tím, že se jí pokusí odnést spustit nějaký poplašný systém. Pak ji napadlo ještě něco. V kapse měla svůj mobil. Připojila se na síť a začala vyhledávat. Jako Tři školy se většinou označovala Alfea, Mračná věž a Rudá fontána, ale tohle t bylo malé. Napadla ji ještě jedna škola, která by to mohla být. Byla tu všeho všudy nejznámější a nejblíž. Do vyhledávání zadala "škola Beta". Našla bleskově. Byla to škola pro kouzelnice. A její znak se shodoval se znakem na medailonku. Gizma si už zbytek domyslela. Medailon unesl vílu a předtím zjevně kouzelnici. A teď chce čarodějku. "Máš ji mít." sykla si Gizma pro sebe. Dění na chodbě už ustalo, zjevně začala hodina. Gizma se zvedla, podívala ještě jednou do Rysteriiny knížky a rychle se vypařila pryč z Mračné věže prvním oknem, které našla.

"Hele trochu vopatrně burane!" vyjekla jsem na to cosi, co mě právě svazovalo. Dvě sekundy na to jsem měla pusu ucpanou rooubíkem a byla jsem zronva nevybíravě vhozena do klece. Do nedávna jsem ještě ležela v bezvědomí někde za rohem, ale jakmile jsem se vypotácela pryč z té schovky, kde mě nenašli, tak už to bylo. Měla jsem plno poznámek, ale oni asi věděli, proč mi ten roubík dali. Radši jsem se začala zajímat o svoje okolí. Vedle mojí klece byla další. A v ní taky další holka. Stejně svázaná, jako já. Projevovala o dění docela zájem, zjevně se tu konečně něco stalo. V tom do místnosti vplul jakýsi černý duch. Chtěla jsem se ho zeptat, jestli ten jeho plášť někde nezapomněl zbytek těla, ale bohužel to nešlo. Dokonce ani na nějaké nepěkné gesto mi nevyzbylo místo. Spokojeně si mě prohlédl a pak zase odplul. Kousíček za ním kráčela holka. Už na pohled byste se jí lekli, z její tváře čišela zlomyslnost. Ale stejně jí byla tolik podobná.

Gizma vyšla ztrápeně ze svého pokoje, kam se jí podařilo nepozorovaně doletět. Hned ve dveřích se srazila s Linsií a dalšími dvěma holkami. "Ale nazdárek zlatíčko! Chce tě vidět ředitelka! Chtěla ses snad schovat?"

"Ale vůbec ne, jen sem si říkala, že ti neuškodí si taky trošku zaběhat Linsie, přece ty tvoje královské nožky potřebují trošku pohybu, vypadáš udýchaně... chudinko."

"Sklapni a poď."

Gizma se ocitla v sevření a byla odtlačena až do ředitelny, kde ji ty holky málem prohodily dveřmi. Vklopítala do místnosti a ocitla se před ředitelnou. "Dobrý den."

"Zdravím Gizmo, pojď si sednout. Chci si s tebou o něčem popovídat. Prý jsi se nehezky chovala k Linsii a jejím kamarádkám. Víš, že tohle tady netrpíme."

Gizma si sedla. "Ale to není pravda! Ony to na mě vymyslely... Teda pokud jde o tu facku, tak tu jsem jí dala, ale vy ste si nepsolechla ten začátek."

"Ale ne, řekly mi všechno."

Pohled Gizmy z ničeho nic upoutal malý obrázek v rámečku na ředitelčině stole. "To je Irwin!" vykřikla. Faragonda si okamžitě všimla o co se Gizma zajímá. Vzala obrázek a dala ho do šuplíku. Gizma začala protestovat. "Ale paní ředitelko, počkejte! Tohle je Irwin, vy o ní něco víte?! Vždyť ta holka ztratila paměť! Třeba je to ta holka, nebo já nevím co se děje-"

"Dost." ředitelka to řekal takovým způsobem, že Gizma okamžitě ztuhla a přestala prostestovat. "O tohle se nebudeš zajímat, teď tu jde o jinou věc!" pokračovala ředitelka. Gizma by nejraději rozdávala další facky. Ale potom si na něco vzpomněla. Na modrý medailonek, co jí pořád visel na krku. "No dobrá, když už mě napráskaly, tak já nebudu zapírat. Chci přestoupit do Mračné věže."

"Igrmhwihn!" zahuhňala jsem. Holka po mě vrhla jenom škodolibý pohled a otočila se na podpatku. Ale ona se Irwin tak strašlivě podobala. Smutně jsem se svalila a opřela se o klec. Kdoví, co teďka dělá Gizma. Kdybych ji alespoň nenechala samotnou uprostřed Mračné věže. V místnosti pořád stály stráže. A stály tam dlouho. Až se za pár hodin ozvala ona osudná věta. "Oběěěěěěěěěěd!!" stráže se okamžitě vykašlaly na svoje místa a padaly se najíst. Holka vedle se smutně zadívala ven a několikrát se pokusila zazmítat se. Provazy nepovolily. Řekla jsem si, že by nebylo od věci to taky zkusit. Zkusila jsem něco zakouzlit. Prd platné. Stejně ještě kouzlit neumím. A zdálo se mi, že mi ty pokusy o kouzlení něco dusí. Potom jsem si všimla, že mi něco obepíná krk. Naštvaně jsem zavrčela. Asi jsem našla rušičku. Pak mě napadlo ještě něco. Vyskočit tu sice nemůže, ale stejně to dělám jen pro efekt. A není tak přímo úplně kouzlo, s jakým se počítá. "Uuuuum!" zachrčela jsem. Provazy praskly a obojek taky. Nepřizpůsobivá to věcička. Akorát na moji kočičí podobu byla ta klec trošičku malá. Holka se na mě vykulileně koukala. A taková kočka má i celkem sílu. To jsem té kleci ukázala, hned když jsem jí zdemolovala dvířka a vylezla ven. Sráže se vzadu cpaly obědem. U takové jídla jeden pořádně ohluchne. Ne, dělám si srandu, zrovna řvaly nějakou opileckou písničku. Bleskově jsem se přeměnila na člověka a rychle šla pomoct holce. Jenomže s ní to byl trošku problém. Otevřít klec silou zevnitř by mi šlo, ale zvenku je to horší.

"Prosím?! Já jsem měla v plánu vás jen potrestat."

"Ale to není potřeba, já chci do Mračné věže, koneckonců na čarodějku mám víc!"

"Tak to ne. zakazuji vám to. Jste možná trošku výbušná, ale víla z vás bude dobrá. A teď ven! A už o tom nechci slyšet."

Gizma naštvaně vykráčela z ředitelny. "Tak co zlatíčko?" zazpívala Linsie, "Jakýpak máš trest?"

Gizma si uvědomila, že ředitelka samým rozčitelním zapomněla na trest. Zářivě se na Linsii usmála. "Musím zpytovat svědomí!"

Na vyučování se vykašlala, už jí o to místní učení nešlo. Ale něco ji napadlo. Opatrně v knihovně proběhla kolem knihovnice až k vyhledávacímu pultíku. Prosba byla jednoduchá: "Školní řád!"

Holka se mi snažila očima ukázat na svoje ruce. Prostrčila jsem ruce skrz mříže, ale provazy rozvázat nešly. Proměnila jsem se na kočku. Teď jsem neprocpala tlapu. Ale ještě na něco holka zapomněla. Všimla jsem si na jejím krku taky obojku. Ten můj praskl, ale ten její vypadal jakoby potřeboval nějaký klíč.  Rozvázala jsem jí pusu. To naštěstí šlo. "Na ten obojek potřebuješ klíč. Musela bys ho sebrat Elis." vyprskla hned na mě. "Kdo je Elis?"

"Ta holka, na kterou si tak huhlala."

"Aha. Jak to vypadá?"

"To nevím, neviděla jsem to pořádně."

"Sakra." sykla jsem. Byla jsem zoufalá z představy, že se tady začnu motat a hledat jakousy kopii Irwin. "Kdybych tak alespoň dokázala kouzlit..." zachrčela jsem. Pak mě napadlo ještě něco. Sebrala jsem si Bíly kruh z prstu. V ruce se mi najednou zvětšil. Pokusila jsem se s ním zaměřit na ten obojek. "No tak! Prosím! Potřebuju pomoct!"

U stolu stráží se ozval hluk. Lekla jsem se. Bílý kruh najednou zasvítil. Obojek na krku holky prasknul. Narvala jsem si tu věcičku zpátky na prst, kde se naštěstí zmenšila sama od sebe. Mezitím se moje spolu-uvězněná dala do práce. Nejdříc napnula všechny svaly a provazy na ní vzplály. Potom panty na dveřích od klece roztavila a dostala se ven. To už o nás ale stráže měly zájem. Dělala jsem moc velký hluk. Holka mě chytla za ruku. "Tak poď už!"

"Jejda, kam se řítíš blázne!"

"Pryč samozřejmě! A jmenuju se Aura, ne blázen!"

"Těší mě, Ryster!"

"Tady to je." zašeptala si Gizma pro sebe.. Našla řádek, který se jí hodil. Má právo přestoupit na Mračnou věž, ať ředitelka chce, nebo ne. Vzala si knížečku a suveréně nakráčela do ředitelny. "Paní ředitelko? Dobrý den, jen jsem vám chtěla něco ukázat."

Drze jí strčila pod nos řádek. "Vy si opravdu nedáte pokoj?" zeptala se jí ředitelka. Gizma se hrdě napřímila. "To víte, já sem ten typ který vystrčíte dveřmi a on se vrátí oknem."

Ředitelka vzdychla. "Tak dobře, dám vědět paní Griffin."

"Jo!" zavískal jsem si. V tu chvíly do ředitelny vrazil Palladium s Irwin v patách. Gizma se lekla, co se děje.

"Dobrý den, tak Irwin, spusť." řekl Palladium.