1x08

Gizma polekaně přešlápla. "Od rána jsem neviděla Ryster. Vlastně se včera ani nevrátila na pokoj." vypískla Irwin. Bylo vidět, že má z ředitelky strach. Faragonda ji taky řádně propalovala pohledem, ale strach o kamarádku zjevně převládal. Gizmě chvilku vrtalo hlavou, co tu dělá Palladium, ale dál se o to nezajímala. Samozřejěm hned padla pozornost na Gizmu. "Nevíte o tom něco, slečno?" zeptala se jí Faragonda. Gizma byla nesvá. Nevěděla, co říct. "To... to se těžko vysvětluje."

Snad by byla ucukla a zapřela cokoliv, ale víly prý nemají lhát. Snad jen když je to opravdu nutné nebo pro dobré účely. "A nemá to snad něco společného s vaší touhou po odchodu do Mračné věže?" propálila gizmu Faragonda pohledem. "To má." šeptla Gizma. "A copak to je?"

Gizma věděla, že to předtím vůbec říkat neměla. "Ryster se ztratila. Někam."

"A vy víte, o co jde?"

"Ano vím."

"A?"

Gizmě sjel pohled na svůj krk, ale rychle se podívala zpátky na ředitelku. Ta si toho všimla. "Copak to tam máte."

"Nic."

"A hádám, že ztráta Ryster je taky nic. Žádná víla by nechtěla jen tak přestoupit do Mračné věže a hádám, že vy také ne. Tak to jenom řekněte."

Gizma nemohla říct, co udělaly. Historka o krádeži z Palladiova kabinetu byla moc čerstvá. A nakonec - mohla by proříct, co se stalo s Ryster při jejich službě v kuchyni. A byl by v brindě i Palladium. Vrhla na něj dozadu prosebný pohled. Ryster jí řekla, že ji viděl. "Paní ředitelko, troufám si říct, že ta studentka se objeví. Přece to tu není poprvé. Myslím, že tady Gizma by nám to řekla taky." vyslovil Palladium opatrně. S úlevou začala Gizma prudce kývat hlavou. Palladium ji zachránil. Ředitelak si je teď měřila všechny tři. Irwin pořád propalovala pohledem, Gizmu si měřila zamyšleně, stejně jako Palladia. A tak stály nějakou tu minutu. Víla, víla co jí nejde kouzlit a jeden profesor. "Tak běžte." řekla nakonec. Gizma ještě musela mít poslední slovo. "A na tom přestupu trvám." řekla, vzala Irwin za tričko a odtáhla ji pryč.

Irwin se docela odevzdaně nechala táhnout a v jejím tričku pomalu praskaly švy. Gizma ji táhla chodbou a za prvním rohem začala vyzvídat. "Ryster ti nic neřekla?!"

"Ne..."

"Aha... Proč si to ale říkalal Palladiovi?"

"Nevím, bylo to tak nějak... automatické. Nechápu proč, ale já mám se všemy problémamy tendenci běhat za ním. Jako bych to dělávala vždycky. Jenom si to tak úplně... nepamatuji."

"Luxus."

"Ty chceš přestoupit do Mračné věže? Proč?!"

"Musím."

"Co se děje?"

"Ryster kamsy zmizela. Ale nikomu to neříkej."

"Kam zmizela?"

"Někam pryč. to ten medailon. A teď nejspíš chce čarodějku."

"Jdu do Mračné věže s tebou!"

Dřív, než ztihla říct ne Gizma, řekl to někdo jiný. "Ne!"

Gizma ztuhla a otočila se. "Pane profesore, vy nás posloucháte?!"

"A vy ve vyučování kradete v mém kabinetu."

Irwin vyprskla: "Cože?!"

"To bylo pro dobrý účely." stáhla rameny Gizma. "A jaké, smím-li se zeptat?" nadzvedl Palladium obočí. "Jde tady o Irwin."

"O mě? Proč opět o mě?" zlobila se Irwin. Ale Palladium zjevně pochopil. "Vy o ní něco víte?!"

"O Irwin? Ryster vám to říkala - ztratila paměť. Ale... Kdo je ta holka na fotce ve Faragondině kabinetu, vypadá jako Irwin!"

"Je to Faragondina neteř. Ztratila se před delší dobou."

"Cože? Co tu o mě říkáte?"

"Irwin, mlč prosím!" naštvala se Gizma. Byla čím dál tím zmatenější. "Tak dobře. Mám návrh. Vy a ty budete dělat jakoby nic a já se pokusím najít Ryster a zjistit něco dalšího."

Palladium kývnul. Gizma byla celkem zmatená, že mu ani nevadí, když je něj přidrzlá a ještě mu něco nakazuje. Nechala to být, vzala zase za rukáv Irwin a odtáhla ji pryč.

 

"Tudy! Pohni!" Aura mě táhla labirintem. Za námy se mezitím vyrojilo dost nezvaných hostů a pomalu nás doháněli. Proměnila jsem se na irbise. Hned jsem něměla problém jim utéct, ale to se nedalo říct o Auře. Naschvála jsem za ní začala trošku zaostávat a potom si ji prudce nabrala na záda. Vyjekla, ale chytila se a začala mi ukazovat cestu. "Musíme ještě najít moji kouzelnou hůl! Bez ní jsem namydlená!"

Vedla mě cestičkami kdoví kam. Potom jsem najednou vpadla do obrovského sálu. Byl tam něco jako trůn a přímo vedle něj - zářivá hůl s červeným diamantem nahoře. Přeběhla jsem k ní a Aura si ji vzala. Teď se měla větší problém udržet. Ve dveřích se mezitím vyrojily příšerky. Prudce jsem se rozběhal přímo proti nim a skočila. Aura zaječela, ale udržela se. A dokonce i tu hůl pořád měla. Zas jsem byla na zemi a běžela s větrem o závod. A zase mě Aura vedla. Nevím, ta jak dlouho to bylo. Ale bylo to po hodně schodech a chodbách, to vím. Ale najednou Aura použila hůl a rozbial dveře přímo přede mnou. Vyběhla jsem dírou ven a moje tlapky najednou běžely po sněhu. Byly jsme venku.

 

Přesně v tu samou chvíly vkročila Gizma s kufrem v Ruce do Mračné věže.

Vyhledávání

© 2013 Všechna práva vyhrazena.