1x04

"Ryster, možná by fakt nebyo k zahození ten vyhledávací systém použít. Knihovnice si nás na tuty ani nevšimne."

"Co když ta věc má nějakou paměť? Není normální se shánět po prapodivným lektvaru měnícím ve zvířata..." rychle jsem ztichla a zkontrolovala okruh polic deset metrů kolem nás. Nikdo tam pořád nebyl. Naštěstí. Přiběhla jsem zpátky ke Gizmě. "Koneckonců, já toho profesora mám fakt celkem ráda a ujet může každýmu něco..."

"Taky pravda. Ještě by nás lektvary učila Griselda. A až se dostanem na létací zkoušky, tak bez Palladia... potěš koště."

"Takže mě chápeš?"

"Jo, ale asi tímhle zabijem hodně času."

"Dobře. Ale pořád tu máme ještě jednu věc - ztráty paměti. A na ty se můžem zeptat klíďo brďo!"

"Tak to jdu já!" křikla Gizma a letěla k vyhledávacímu stojánku. Znovu jsem zadoufala, že to Irwin na té poradě vyjde. Musela tam kvůli tomu svému problému jít taky a učitelé ji zkoušeli. Samozřejmě - nevykouzlí ani sáček s čajem, ale to já přece taky ne. A pokud jí Palladium jenom trošičku bude nadržovat, tak jsme v suchu. Ale i tak mi to vrtalo hlavou. Zamyšleně jsem otočila knížku s lektvary na další stránku. Měněný se ve zvíře - Zvěromágství , hlásal nadpis. Docela mě zaujal. "Asi sem to našla." sykla jsem si pro sebe a četla. Nic se mi na tom lektvaru nezdálo tak strašného, až na vedlejší účinky a nebezpečí. Nejen, že se v tom dryáku chemickou reakcí vytvářel strašně silný jed, ale on už po pěti minutách po vytvoření byl smrtelně jedovatý! A kdoví, jak dlouho v té kuchyni ležel! Zůstala jsem na stránku zírat s otevřenou pusou. Právě teď bych se měla svíjet ve smrtelných křečích a Palladium by byl v lepším případě na cestě do Omegy. "O-M-G." vyflusla jsem ze sebe. Tak jaktože ještě žiju? Rychle jsem začala prohlédávat celou kapitolu. Vedle mě se ozvalo bouchnutí. "Zde." zaksichtila se Gizma. "Tady!" vlepila jsem jí do ruky knížku a ukázala na správnou stránku. Počkala jsem minutu, než najde onu šílenou informaci a začne se tvářit tak, jako před chvílí já. "To je úchylný!" vyjekla přes celou knihovnu. "Dámy, co se děje?" ozval se hlas knihovnice. Bleskovou rychlostí Gizma narvala knížku do nejbližšího regálu a opřela se o místo, kde byla zasunutá. "Nic, já jsem jenom našla ten lektvar večného lechtání!" vykřikla na knihovnici. "Ne, aby tě napadlo ho míchat!" ozvala se znovu knihovnice a pak už bylo ticho. "Jasně." sykla Gizma a vyrvala znocu knížku ven z regálu. Nalistovala zpátky a hledala. "Jestli chceš, tak se mrkni na ty ztráty paměti... Jestli ti neva, že tohle budu zkoumat já?!" podívala se na mě prosebně. "Ok." vzala jsem si do ruky první knížku.

"Áááá, mám to. Já to tušila." ozvala se za pár minut Gizma. "No?"

"Musíš být víla, která umí léčit. A taky něco s kytkama. Dle tvojí lásky k mandarince soudím. Tady se to píše, pokud seš odolná, tak to znamená, že dokážeš léčit na docela vysoké úrovni. Jde o to, že pokud umíš léčit, tak máš taky menší zábrany na pouštění se do ryskanějších věcí tohohle oboru. I když já a možná i Irwin bysme tu flaštičku zkusily vypít taky. Takže s nám vlastně zachránila frňáky oběma."

"No fuj. A co to teda umí?!"

"Seš zvěromág."

"Jako v Harrym Potterovi?"

"Ne mám ani páru, co to je, ale možná ano. Dokážeš se teďka na tu kočku měnit jak chceš!"

"Ale tady se to učit nebudu."

"Taky brej nápad. A možná by taky nebylo od věci, zjistit co to bylo za kočku. Ať máš přehled, co umíš. Nacpu tuhle knížku zpátky a nikdy sme ji nečetli." pousmála se Gizma a odběhla. Já jsem znovu zabořila čumák do svojí knížky. A vzápětí ji odhodila. "Co se děje?" zeptala se vracející se Gizma. "Tohle je k ničemu. Těch příčin jsou tuny a nemáme šanci zjisti, která to byla... Ale něco mě napadá. Jen jsem o tom tak slyšela, nevím jestli je to pravda..."

"Aaaaaaaano?"

"Můžem si to přečíst hezky přímo o Irwin... V Mračné věži!"

"To je pravda!... Ale je to šílenej plán... šílenější než tě možná napadá... Ale přesně právě proto do toho s tebou půjdu!"

"Ale jak se tam dostanem?"

"No určitě tam nedoletíme... Což je pro nás problém. Ty se nepřeměníš a já, i když bych to uletěla, tak mě stejně asi někdo uvidí. Budem muset pěšky. Což je to nejhorší, co může být."

"Uviděj nás."

"Jdu zpátky pro lektvarovou bichli." sklopila Gizma ramena. Dala jsem se do sklízení všeho, co bylo kolem nás za rozházené knížky. Jenom atlas pozemských zvířat jsem tam nechala a dala se do listování. Gizma se opět vracela. Vzala jsem jí bichli a dala jí atlas. "Tohle najdeš ty. Já sem totiž nepotkala zrcadlo. Bude to někde v kočkovitých šelmách."

Pokrčila rameny a knížku si vzala. Mě napadlo, že jsem se jí ani nezeptala, co mám přesně hledat. Ale nevadí, jednou si musím taky postačit sama. A postačila. Lektvary neviditelnosti byly jedny z prvních. "Mám to." řekla jsem. "Já taky. Seš irbis."

"Výměna."

Prohodily jsem si knížky a já si začala číst o veliké, bílosrsté, kočkovité šelmě. Dozvěděla jsme se následující - jsem prvotřídní skokan a dokážu ujít i dlouhé vzdálenosti ve své zvířecí podobě. Což vůbec není k zahození. "Jenomže recept na lektvar tu není." řekla Gizma. "Tak to je blbí."

"Ale něco přece jen mám Ryster. Zítra máme lektvary, ne?"

"Ano?"

"A to znamená, že budem mít všechny přísady na dosah."

"Dá nám jen to, co potřebujem na hodinu."

"Nooo, ale v jeho kabinetě nikdo nebude..."

"My potvory hnusný..."

"Ale dobrý! Plácni!"

"Furt nemáme recept." řekla jsem po plácnutí. "To se učí až ve třeťáku. Ach jo."

"Takže třeťačky budou v učebnici nějaký recept mít?"

"Asi ano."

"A ty taková módní poradkyně... Nemohla bys je poprosit? Vsadím, že v té skupince, se kterou jsem tě prvně viděla třeťačky byly."

"To byly. Máš to mít. Objetuju se. A čeká mě dalších pět hodin nákupů... aůůůů."